Vodník

Ráno raníčko, pana vstala,
flaštičku rumu vychlastala.
Půjdu matičko k jezeru,
na práci se ti vyseru.
Nechoď dcero na jezero,
zůstaň doma ty mizero.
Na topolu, podle skal,
zelený mužík zatleskal.
První šátek namočila,
lávka se pod ní prolomila.
Po sexu chtivé dívčině,
vyplavalo jen kombiné.
Ráno raníčko, pana vstala,
prádlo si v uzel zavázaka.
Otče, maminko,
zřejmě budu mít miminko!

Vodník II

Na topole nad jezerem seděl vodník Ferina,
nudou celej usouženej, vožralej, jak latrina.
A že nemoh do vesnice za courou,
honil si tam ptáka pazourou.

Ráno raníčko panna vztala,
pradlo sobě v uzel zavazala.
"Pujdu matičko k jezeru,
na praci se ti vyseru!"

"Ach nechoď dcero na jezero,
vodníkovi stojí péro.
Ja měla dnes v noci zlý sen,
vodníkovi stoji pták z vody ven."

Nema dcera nema stání,
k mrdu ji vždy něco pohání,
k mrdu ji vždy cos nutí,
nic doma jí, nic po chuti.

Sotva však prdel namočila,
lávka se pod ní prolomila,
a po mladičké dívčici,
vztáhli ruce tři vodníci.
A než stačila zavolat na strejce,
měla ho tam celýho až po vejce!

Po hladině plavou lekníny,
nejsou to však lekníny ale mrdliny.
A na topole podle skal,
vodník si péro vycákal.

Karel Jamorím Ebren, Vodník.

Nad topolem nad jezerem,
voral vodník z buldozerem.
Není voda v chladiču,
všechno je to na piču.
Na topole pod mezí,
jedl vodník hovězí.
Ať se nikdo nedoví,
že to žere syrový.
Ráno raníčko panna vstala,
prádlo si v uzel zavázala.
Půjdu matičko k jezeru,
kalhotky sobě vyperu.
Nechoď dcero na jezero,
vodníkovi stojí péro.
Nemá dcerka, nemá stání,
pořád myslí na mrdání.
První cecek namočila,
tu se s ní lávka prolomila.
Její hladké tělo,
jak madoně do vody sjelo.
Vyvalily se vlny zdola,
objevila se prdel holá.
A na topole podle skal,
vodník pérem zamrskal.